Hlavatka podunajská je dravá sladkovodní ryba z příbuzenstva ryb lososovitých a žije převážně v podhorských řekách, kde dorůstá vcelku úctyhodných rozměrů. U nás se dříve vyskytovala pouze v řekách povodí Moravy, kde však již vymizela a veškeré pokusy o její návrat selhaly, takže ji dnes lze objevit již jen ojediněle v podobě několika kusů přežívajících od dob posledního pokusu o umělé vysazení.

Plotice obecná alias rutilus rutilus je naše zřejmě nejběžnější ryba střední velikosti, která přežije ve všech typech vod vyjma nejprudších horských řek. Patří do rodiny takzvaných ryb bílých.

Já, sumec velký alias silurus glanis, jsem predátorem, který, stačí-li v českých vodách dorůst, nemá v dospělosti jiného přirozeného nepřítele než člověka. Žiji nejraději v teplejších nížinných vodách, nejlépe ve stojatých vodách a hlubokých řekách s měkkým dnem a dostatkem úkrytů. Mými známými domovinami jsou pak i přehrady jako Orlík a Vranov, řeky Morava, Dyje, Lužnice a Berounka, stále více i Labe.

Já, candát z rodiny ostnoploutvých a rodinky okounovitých, jsem v Čechách sice imigrant z východní Evropy, případně jižní Skandinávie, ovšem již dobře zabydlený. Líbí se mi tu zejména v údolních nádržích a nížinných řekách, v Čechách bydlím nejčastěji ve velkých údolních nádržích jako Lipno, Orlík, Vranov, Slapy, Jesenice anebo Rozkoš. Nejlíp  je mi tam, kde je kamenité dno s překážkami, kde bydlím ve větších hloubkách a za svítání či soumraku vyrážím na lov do míst mělčích, kde si zamlada pochutnávám na vodních bezobratlých a potěru a později baštím skoro jenom samé ryby, hlavně ty menší.

Já, štika obecná, jsem nejznámější sladkovodní dravá ryba v Evropě, protože mne najdete leckde a dokážu se přizpůsobit různým životním podmínkám stejně jako Češi, o nichž i Cimrmani zpívají „tam kde hynuli vlci, tam kde hynuli sobi, Čech se přizpůsobí“. Nevadí mi bydlet v potocích stejně jako v tůních, rybnících, řekách a velkých přehradách a najdete mne mimo Evropu někdy i v Severní Americe nebo Asii. Pokud si ale mohu vybrat, dávám přednost mělké vodě s dostatkem úkrytů, kde se v případě ideálních podmínek poflakuji a sem tam vyletím na nějakou tu kořist a nemám potřebu někam daleko cestovat.

Dovolte mi, abych se vám představil. Mé jméno je okoun říční, i když latiníci mi říkají poněkud jinak, čímž bych vás tu ovšem jenom mátl, protože málokdo by mne pod cizím jménem poznal, nevyjímaje ty, kdo mne jinak znají velmi dobře.

Na rozdíl od našeho afrického strejdy, o němž už zmínka byla, jsme my s našimi dvěma až čtyřmi metry výšky a třemi až pěti tunami hmotnosti největšími suchozemskými živočichy alespoň na jiném světadíle, v Asii. Můžeme se sice pyšnit naším rekordmanem s osmi tunami, ale na africké příbuzné prostě vesměs nemáme.

Dostalo-li se k nám mimo brambor někdy z Ameriky něco dobrého a krásného zároveň, pak to bude nejspíš právě tento tvor obývající dříve oblasti od Kalifornie až po Kamčatku.

Na rozdíl od svých mořských příbuzných vytváří tady stejně jako i jinde ve vnitrozemí sice barevnější, zato však daleko menší varianty.

My plameňáci jsme vodní ptáci s dlouhými ohebnými krky, malou hlavou, téměř do pravého úhlu zahnutým červeným zobákem s černou špičkou schopným cedit vodu a dlouhýma holýma nohama se třemi prsty a plovacími blanami. Máme někdy výšku až půldruhého metru a hmotnost i přes čtyři kilogramy, rozpětí křídel i přes půldruhého metru, a máme silně pneumatizovanou kostru, dobře vidíme, ale skoro nic necítíme.

Želva nádherná je nejrozšířenější vodní želvičkou v našich teráriích. Zároveň i nejčastěji umírající, protože ještě stále hodně lidí neví, jak ji správně chovat.  Pokud se vám ji podaří i namnožit, můžete si gratulovat k úspěchu, který se nepodaří příliš často.

Slepýš křehký (Anguis fragilis) Slepýši křehcí jsou jedněmi ze zástupců beznohých ještěrek. Zabydleli se v takřka celé Evropě, ale i v Turecku, Íránu a severní Africe. U nás pak zejména v nadmořských výškách od 400 do 700 metrů nad mořem a ještě výše kolem mojí chalupy. Narazíme na ně nejspíše na lesních pasekách, v křovinách i na loukách, kde se přes den vesměs skrývají a teprve v noci vyrážejí ven, nejlépe po dešti, kdy se na zemi pídí po larvách, různých členovcích, žížalách a slimácích. Březím samičkám však je příjemné i slunění a lze je tedy potkat i opalující se.

V soutěži hrajeme o pexeso na motivy seriálu Bolt. Pod článek do komentářů pište odpovědi na otázku: Jaké zvíře máte rádi a proč? Na konci soutěže ze všech komentářů vylosujeme jednoho výherce.

Soutěž je ukončena, výhru získává komentář č. 6 uuu, gratulujeme!

Pták ibis z rodu Threskiornis bydlíval kdysi na většině území černého kontinentu, tedy Afriky, a s výjimkou Egypta, kde byl vyhuben v předminulém století, tam žije leckde dodnes. Navíc pak žije i v Asii a tu a tam i v Austrálii nebo Evropě, kam byl zavlečen.

Zmije obecná (Vipera berus). Říká nebo říkalo se o ní leccos. Třeba že vlníce se v trávě pronásleduje člověka, aby tohoto uštknula. Nebo že se vyhřívá na kamení s úmysly více než nekalými. Že našince připraví s radostí o život. Podle některých názorů pak bývaly zmije i vpleteny ve vlasech čarodějnic, jež měly být odhalovány a upalovány,…

Na tyto otázky jste odpovídali vy – naši milí čtenáři. A jak to dopadlo? Posuďte sami…

Alena Jelínková
Jako dítě jsem měla nejraději kočky, pro jejich mazlivost.